Leželi v obilí

až na dně ticha jeho

propastí padali

jeden do druhého

zarostly cesty k nim

i ústa jejich k sobě

tak krásné pohřbení  

v obilném hrobě

horké jsou oblaka

i těla za žní

ona tak soumraká

když on sil do ní

každému obilí bude jednou amen

strniště na poli náhrobní kámen